Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Zpravodaj 11 Kolo

BAKOV NAD JIZEROU A NYMBURK POD BAKOVEM

K poslednímu kolu RP-B jsme zajížděli na půdu dlouhodobého lídra tabulky. V Bakově jsme nečekali žádné zázraky, ale někdo v koutku duše třeba doufal, že vyhrajeme. Avšak při scénách, které se odehrávaly na místě srazu, musel zapochybovat i největší optimista.

V hromadném mailu Patrik stanovil sraz na 7.45. Hrál to na jistotu, protože s takovou rezervou bychom do Bakova dojeli dvakrát. Jenže ve smluvený čas postávalo na nymburském náměstí pět dochvilných hráčů a ani jedno auto. Patrik tedy volá pana Zimu. Ten právě vstává a oznamuje, že Karlu Hanušovi řekl, že má přijet v osm. Pod vlivem této sólo organizační odchylky si na Karla musíme počkat. Chvíli po něm přijíždí stříbrné auto pana Zimy a konečně vyrážíme. Věříme, že je zmatkům již konec a že se nám nebude druhý vůz hlásit třeba z Mělníka. Patrik i tak bude nucen panu Zimovi vyčinit. Ve voze Karla Hanuše je veselo a nikdo nemyslí na těžké chvíle, které nám Bakov připraví. Probíráme politiku a fotbal. Někdo si vzpomene na divadelní představení Čtvrtníčka a Lábuse „Ivánku, kamaráde“, pořad beroucí si na mušku fotbalovou korupci s kapříky. Společně se smějeme přísloví z této hry, cituji: „Silnější pes mrdá“ a říkáme si, který z týmů si za sezónu nejvíce za*****. Více by nás měla zaměstnávat otázka, kudy do sokolovny? My jsme ale borci. Sledujeme své nejasné tušení, že bakovská sokolovna se nachází blízko trati a šestý smysl nelže. Minuli jsme ji jen jednou. „Alespoň si prohlédneme Bakov,“ prohlásil náš řidič prozřetelně, zatímco jsme konali okružní jízdu městem. Měli jsme stejně časové pohodlí. Do cíle jsme dorazili před vozem pana Zimy (nevíme, jestli i oni vykonali okružní jízdu). Když ten dorazil, Patrik mu před našimi zraky opravdu vyčinil za pozdní příjezd na sraz. Pan Zima se ale bránil, že šlo o apríl. Co s tím? Skutečně máme duben. Pak ještě zbývalo určit správný vchod do budovy. „V Bakově se chodí zepředu, v Boleslavi zezadu,“ poznamenal kdosi chytře a trefili jsme se na první pokus!
 

Ještě něco zbývalo do deváté. Hráči Bakova se scházeli trochu rozpačitě, ale při pohledu na jejich již napsanou sestavu nás obcházely mrákoty – kromě poslední desky měli nastoupit v plné síle! To se stalo zvykem našich protivníků, že se na nás takto scházeli. Proč to dělali? Že bychom svým čtvrtým místem budili respekt? Když dorazila i druhá polovina našeho týmu, zápas mohl započít.

Bakov i přes jedno menší zpoždění opravdu nastoupil podle plánu a měl na všech deskách elovou převahu (někde až o 300-400 bodů). Po hodině hry to bylo patrné: Lukáš Hučík propadl pesimismu a ukazoval mi palcem dolů. Trpěl bez rošády a do příbytku jeho krále foukalo ze všech stran. Totéž platilo i pro monarchu Ládi Levinského, který pykal za ukořistěného pěšce. Tomáš Zima už byl bez dvou pěšců a tentokrát na soupeře nerozložil ani jeho divoký styl hry. David Žigmund se nerozhodl začít vít další sérii vavřínů, neboť také jeho pozice se kácela pod náporem figur protivníka. Zbytek pole si ovšem držel nerozhodný výsledek. Aspoň opticky. Pravda stejně vypluje na povrch! Jakmile Lukáš položil krále, následovala první část dominového efektu. Po něm totiž vyvěsil fangli i Tomáš Zima. Když do toho Karel Hanuš vložil remízu na poslední šachovnici, netušili jsme, že právě tato půlka odvrátí kanára! V druhé půli se začala působit také časovka. Kvůli ní jsem začal kazit pozici proti Imrichu Rigovi na třetí desce, když jsem mu dovolil neuvěřitelný „ježatý“ manévr střelce z g2 na b1 s přemístěním dámy do baterie na c2 a neodvratnou matovou hrozbou na h7. Vzdoroval jsem 32 tahů. Těsně po mně vzdává i David a už není „Štístko“ (pro něj jediné pozitivum, neměl tu přezdívku rád). Láďa vzdal ještě přede mnou, a tak bojují už jen dva poslední mohykáni v koncovce: náš jediný áčkař Ondřej Dlouhý je však již bez dvou pěšců a Patrik proti velmi silnému Pavlu Mudrovi má vyhlídky spíš pochmurné. Věříme ale, že budou bojovat ještě dlouho, proto s Láďou a Karlem

odcházíme do restaurace Na Zastávce (využíváme její blízkosti – je na ni vidět z okna hrací místnosti) na lahodné pivo, Karel jakožto řidič na kofolu. Naši poslední borci ovšem mají partie delší než naši žízeň, a tak po opuštění hostince nabíráme Ondru, který také složil krále, a bereme kramle. Utěšujeme se tím, že naše auto není nulové, protože řidič zařídil půlku. Šachy už se netrápíme a rozebíráme opět politiku. Později jsme se dozvěděli, že také poslední bojovník Patrik Tesař podlehl, a tak jsme závěr sezóny korunovali rekordním výsledkem, i když chlubit se tím nebudeme. Ale pořád lepší, než kdyby se peřím chlubil kanár.

Ale abychom nekončili hořkou tečkou, Nymburk ještě sezónu nekončí. V sobotu se jeho hráči mohou blýsknout na domácím turnaji v rapidu a den poté v poslední kole krajského přeboru. Pak už možná začne opravdové jaro.

 

 

Své dojmy zapsal Aleš Misař, Sokol Nymburk

Partie:

 

 

TOPlist