Založit webové stránky nebo eShop

Zpravodaj 9 Kolo

 

 

Úholičky-Nymburk * 9. kolo krajského přeboru * 16.3.2014

Šach.

 

Caissa Úholičky

ELO

 

-

 

DDM Sokol Nymburk

ELO

 

4 : 4

1.1

 

 Vanka, Miloslav

2155

 

-

 

 Beneš, Petr

2108

H

1 - 0

1.2

 

 Vevera, Radek

2120

H

-

 

 Hora, Milan

2133

 

½ - ½

1.3

 

 Schmalz, Michal

2068

H

-

FM

 Horníček, Jiří

2139

 

0 - 1

1.4

 

 Dungl, Martin

2050

H

-

 

 Pištík, Petr

2002

 

1 - 0

1.5

 

 Framberk, Jan

2018

 

-

 

 Dlouhý, Ondřej

2005

 

0 - 1

1.6

 

 Cvikl, Michal

1995

 

-

 

 Macek, Kamil

1934

 

½ - ½

1.7

 

 Hruška, Tomáš

2032

 

-

 

 Masák, Radim

1981

 

0 - 1

1.8

 

 Otruba, Pavel

2044

 

-

 

 Sobotka, Jiří

1953

 

1 - 0

Z nominace vypadl M. Seifert (Vídeň) a M. Eisner (hraje málo i v Pečkách). Mirek Mates zjistil, že příští týden má taneční odpoledne a chtěl si zahrát šachy už tuto neděli. V sobotu k večeru neuspěl ve své snaze dostat se na do sestavy béčka u Levinského, ani u Zimy. Nabídl své služby v Úholičkách M. Horovi, ale ten ponechal jeho esemesku bez odpovědi. Diskutovali jsme o Mirkově šachové síle a jeho aktuální formě. Z mnoha důvodů, proč nehrál, uvedu aspoň jeden. Není na soupisce áčka.

Domácí vynechali jen L. Maršálka (5.), který není v ideální formě. Na 3. desku (proti mně) usedl neočekávaně (letos teprve podruhé) 23letý Schmalz, který hrává za Sokol Buštěhrad. Na elo byly týmy vyrovnané pouze na předních šachovnicích. Zato na posledních třech deskách měli domácí výraznou převahu o 60, 50 a 90 bodů.

Před obecní úřad v Úholičkách nás dopravili svými auty Beneš a Sobotka. Na obecní nástěnce jsem si s překvapením přečetl, že tříměsíční zkušební lhůta neplatí jen pro nové zaměstnance firmy, ale i pro děti v mateřské školce! Je to ves blízko Roztok, v údolí Podmoráňského potoka. Úholičky neodvozují své jméno ze zkratky UHO (univerzální hnědá omáčka ze školních jídelen za socialismu), ale vývojem z původního jména Hoholice. Samostatná obec Úholičky vznikla teprve 1. 1. 1991. Dříve byla součástí obce Velké Přílepy. V současné době je známá zejména svou skládkou komunálního odpadu, která ročně přispívá do obecního rozpočtu 30-40 miliony korun. Zaplní se již v roce 2016. Poznámka: Jako analogie může posloužit ostrov Nauru, který své bohatství z těžby guána prý již nenávratně promrhal.           Hrálo se v půdní místnosti, s nízkým stropem a střešními okny. Po třech hodinách hry byl vzduch horký, těžký, až nedýchatelný. Obavy ve mně vzbuzoval dřevěný sloup, nesoucí celou tíhu střechy, který byl uprostřed prasklý. Stavař Macek si byl ale jistý, že vše je naprosto bezpečné.

V hrací místnosti nás zaujalo množství starších knih (patrně vyřazené z obecní knihovny) na stole pod nápisem „Knihy si můžete vzít domů.“ Třikrát jsem se knihami probíral a pokaždé jsem objevil několik dalších, které jsem tam před chvílí vůbec neviděl. Třikrát jsem si nějakou z hromady vzal a dal do tašky (např. jistě poučný „Prostopášníkův průvodce po světě“) a vždy se mi po chvíli zdálo, že knih přibylo. Hromada knih byla jako Hydra, které z každé Héraklem rozbité hlavy, vyrostly dvě nové.

V autě jsem upozorňoval, aby se všichni maximálně snažili, neboť proslavený úlohář M. Vanka slíbil na webu napsat o klíčovém utkání o udržení podrobný komentář. Ať se neztrapníme! Kamil Macek dotčeně opáčil, že on hraje vždycky naplno. Po hodině hry byl uzavřen první smír. Mackovi soupeř nabídl známé opakování tahů ve Svěšnikovově sicilské a on neměl odvahu se mu vyhnout. Odehráli 13 tahů. Tehdy Petr Pištík bílými ztratil (nebo obětoval?) pěšce a2 v zavřené sicilské. Hrál 4. partii v sezóně - vždy bílými - nějakou postranní, neprůraznou variantu proti sicilské. Jako ve francouzských filmech o četnících ze Saint Tropez kritizovali: „Fugasi, ty ponožky vám nejdou!“ chce se nám zvolat: „Petře, ta sicilská ti nejde!“

Miloslav Vanka se včera vrátil z týdenního openu v Koutech nad Desnou. Mohl být rozehraný, nebo naopak přehraný a unavený. Ve 12 hodin jsem ho slyšel, jak odpovídá Petrovi Benešovi (po 13.-g6): „Musím hrát dál. Hrajeme o život.“

12.20 Můj soupeř Schmalz patrně viděl duchy, neboť pozici nevhodně zamotal (17.c4?) a přišel o pěšce. Pěšce navíc už měl i Ondra Dlouhý. Zato Jirka Sobotka si pozici nevratně pokazil křečovitou obětí 13.Sxc7? a i čas mu šlapal na paty. Přitom jeho mohutný soupeř Otruba přišel na utkání o 10 minut později, pozdravil bodrým: „Čest práci, soudruzi“ a teprve po přípravě kávy obrátil svou pozornost k figurkám.

12.45 Měl jsem již o dva pěšce více v jednoduché koncovce. Ondra Dlouhý využil zdánlivě drobného pochybení bílého („Framberka mám ochočeného.“ Skutečně s ním už dvakrát vyhrál v posledních dvou sezónách!) a procházel se s Milanem Horou (ten právě remizoval po soupeřem vynuceném opakování tahů) po hrací místnosti. Milan ukazoval: „Tady remíza, tady výhra...“ To ukazoval na mě. Můj soupeř to slyšel. Okamžitě, jako hypnotizován, uchopil svého pěšce a3, ale na a4 nemohl, tam bych ho sebral jezdcem. Vrátil pika zpět, ale uvědomil si, že na spásné j´adoube je už  pozdě. Mávl znechuceně rukou a vzdal se. V letošní sezóně jsme bodovali pouze tehdy, když jsem vyhrál. Měli jsme nadějné vyhlídky.

Nymburk vedl 2-0 při dvou remízách.

Byla jedna hodina po poledni. To je právě ta kritická doba, kdy šachová bohyně opouští jedno družstvo a svou přízeň přenáší na družstvo prohrávající.. Komu bude dnes více nakloněna? Je třeba připomenout, že domácí se jí podbízejí až k servilitě. Svůj oddíl pojmenovali Caissa Úholičky a hrnečky na kávu popsali odkazem www.caissa.cz.

Po ukončení své partie jsem mohl v klidu obejít dosud bojující dvojice. Viděl jsem, že vše dobré jsme si již v dnešním dnu vybrali. Sobotka stál rozbitě. (Už ve 24. tahu hrál na půlminutě proti 18 minutám soupeře!) R. Masák měl nepohodlnou koncovku. P. Beneš potížemi zrudnul a dostával se do časové tísně. Petr Pištík za pěšce kompenzaci nevykouzlil. Pozice připomínala volžský gambit. S tou podstatnou nevýhodou pro bílého, že na typických volných sloupcích a, b měl černý pěšce a7 navíc. Černá pozice v sobě obsahovala zároveň výhody černé i bílé pozice ve volžském gambitu! Časem Petr ztratil i d pěšce a byl nucen přejít do beznadějné koncovky.

Otruba laskavě promluvil na Jirku Sobotku: „Spadl vám praporek.“ Ten nezapřel svou právnickou profesi a zkusil bojovat suverénním: „No, jestli to rozhodčí viděl...“ Soupeř kontroval s úsměvem: „Vždyť vidíte, že vám hodiny přidaly 30 minut!“ Tady žádná výmluvnost nepomohla. Domácí snížili na 1-2.

Beneš vyměnil dámy a věže a - ocitl se v prohrané střelcové koncovce. Brzy to přiznal (13.40) a chvíli se soupeřem a zároveň domácím kapitánem analyzovali. Stav zápasu byl 2-2 při dvou remízách. Zbývaly dvě partie. Pištík tahal beznadějnou koncovku S+J proti S+J se dvěma pěšci méně. Radim Masák vybojoval věžovku, která mu dávala určitou naději na remízu. Na pozici to vidět nebylo, ale spíše jsme doufali ve známý Tartakowerův aforismus. Spíš v legraci jsme Radima nutili: „Musíš to vyhrát pro remízu v zápase!“ Pištík konečně vzdal a domácí se ujali vedení 3-2.

Radim projevil velkou vynalézavost a vytvořením si volného a pěšce změnil charakter pozice ke svému prospěchu. Nebylo by to však možné bez významné pomoci soupeře (41.Ke4?) Nastoupila technika a přesné počítání variant. Masák i domácí 72letý Tomáš Hruška měli každý na hodinách asi 3 minuty. Pěšci postupovali blíže ke svým polím proměny v dámu. Situace projasnila i divákům. Bylo vidět, že zajímavá pozice je v dynamické rovnováze, která se během zhruba šesti tahů vybije a partie skončí neodvratnou remízou. Tehdy nám pomohl zázrak. Domácí Hruška se pohroužil do zajímavé pozice, zapomněl na čas (jako Hort v zápase se Spasským v Reykjavíku v roce 1977) a na jeho hodinách se objevilo 0.00. Radim na to ihned upozornil.          Bylo krátce po 15. hodině. Že by právě v ten čas Caissa opět obdarovala svou přízní družstvo v potížích? Zápas skončil 4-4. Velký úspěch nymburáků!

Tím se Nymburk zachránil v krajském přeboru - dvě kola před koncem. Protože v příštím kole hrají Úholičky doma s Poděbrady, seberou si navzájem body a alespoň jeden z těchto dvou týmů zůstane za Nymburkem. V posledním kole bude Nymburk v Poděbradech spolurozhodovat o sestupujícím týmu.        Při odchodu jsem poslední pohled věnoval hromadě knih na stole. Určitě byla asi dvakrát větší, než když jsme v 10 hodin přišli.

V 16.15 jsme už seděli v restauraci Na Záložně a vybírali z jídelního lístku. Další tři hodiny jsme věnovali analýzám. Museli jsme ocenit především poziční cit Ondry Dlouhého. Zajímavostí zápasu byla převaha černých figur (5-1). Pouze domácí lídr Vanka vyhrál bílými.

 

Své dojmy zapsal Jiří Horníček

TOPlist